Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Na cestě k učebně pro konec XX. století – program podium

Mým cílem je vytvářet učebny, kde se učiteli pohodlně pracuje. Kde se pohodlně vykládá nová látka, pohodlně zkouší látka již vyložená, pohodlně zadávají a vyhodnocují testy, kde si studenti mohou ověřit a prakticky vyzkoušet svoje poznatky a schopnosti, a je-li třeba, kde učitel může studentům pohodlně předvést „jak se to dělá“.

Pro kterou dobu?

Když jsem v devadesátých letech vyučoval problematiku databází pro pracovníky jedné významné firmy, existovala v Praze nejméně jedna učebna, která dosahovala (a v něčem daleko překonávala) parametry učeben, které se snažím vytvářet dnes. Samozřejmě, ta tehdejší učebna (typu „terminálová učebna“) byla nejspíš astronomicky drahá (a také nebyla v žádné škole), ale zmiňuji ji proto, že od té doby nenastal žádný významný technický posun, který by způsobil, že dnes jde (v učebně) provádět cosi, co tehdy nešlo.  Mnoho užitečných věcí šlo v učebně dělat již tehdy – vím to, sám jsem to na svých přednáškách dělal. Kdyby byla vůle, a kdyby nebyla snaha ty stovky miliónů zašantročit pomocí Indoše, mohly být solidně vybavené učebny na školách (!!) už tehdy. Na konci XX. století.

Píši v první osobě. Své programy vytvářím sám. Ale ty programy potřebují pro svoji činnost příznivé prostředí. Kolegyně a kolega udržují v chodu hardware, na kterých moje programy píšu, ladím a ve finále provozuji. Síťová víla vymyslela, implementovala a udržuje v chodu komunikační prostředky, které propojují učitelův počítač s počítači studentů a které dovolují do systému vkládat právě jen ty potřebné a bezpečné informace. A společná šéfová nás všech nám k tomu poskytuje usměvavou a vlídnou morální podporu.

Můj někdejší šéf mi říkával „chlapče, mezi šéfem a podřízeným mají existovat jenom dva jednosměrné informační kanály. Jedním z nich šéf zadává podřízenému úkoly, a tím druhým podřízený hlásí šéfovi jejich splnění.“ A právě takhle nějak to síťová víla zařídila. V takovémto prostředí si studenti spustí program (který oni nemohou nijak změnit a jehož činnost mohou ovlivnit pouze předepsaným způsobem) který s využitím již zmíněných dvou jednosměrných kanálů ohlásí „na centrálu“ (v tomto případě na učitelův počítač), kdo a ze kterého počítače se připojil.

Podotýkám, že nejde o „terminálovou“ učebnu, kde by některé ze zmiňovaných funkčností byly dosaženy „automaticky“, ale o učebnu nižší kategorie, „počítačovou“.

Takže, student si spustí příslušný program. Tím se připojí do učitelova vyhodnocovacího „systému“, v tabulce na učitelově monitoru (a na projekčním plátně) se zobrazí studentova identifikace a umístění, a totéž se současně loguje. Když si některý student program nespustí, musím jej upozornit. Vždy mě potěší, když studenti v některém předmětu dosáhnou úrovně, že lajdáky sami kárají a méně šikovným sami vysvětlují, co je třeba dělat. Nevím čím to je, ale na studenta má výrazně větší účinek pokyn spolužáka „blbče, musíš udělat to a to“ nežli učitelovo (tedy moje) doporučení „studente, měl byste postupovat tak a tak“.

Online testování

Když se v učebně shromáždí dostatečný počet studentů (ach, ty pozdní příchody!) a mám-li v úmyslu testovat, připravím příslušný test a příslušnou první otázku (na to mám samozřejmě další program, je to operace na 5 vteřin), a vyzvu studenty, aby si otázku zobrazili (stiskem jednoho tlačítka v okně svého programu). Maximálně 4 řádky textu otázky, a k tomu 5 alternativních odpovědí, každá maximálně 2 řádky textu. Student se poradí se sousedy blízkými i vzdálenými, zvolí jednu z pěti alternativ, odešle svůj výběr, a během cca deseti vteřin vidí na projekčním plátně, zda uspěl.

Studenti se smějí radit s okolím a smějí si napovídat. Ničemu by neprospělo, kdyby si mohli radit „alternativa C je správně“. Ale to nemohou – mapování alternativních odpovědí do identifikátorů A, B, … E je pro každého studenta individuální. Pokud si radí, tedy musí buď vyslovit celý text správné alternativy, nebo z něj vyfiltrovat podstatný údaj. To první se mi zamlouvá, a to druhé ještě více. Pokud student uslyší, nebo dokonce bude na spolužáka volat (přesvědčen o pravdivosti svého výroku!) „pomocí asynchronní komunikace lze na server přenést třeba jen jeden údaj“, stoupají šance, že si to zapamatuje. A to je můj cíl.

Zpočátku se vyskytli vychytralí studenti, kteří s odesláním své odpovědi vyčkávali, až jak dopadne odpověď sousedova (kterou znali). Do testovacího programu jsem musel doplnit časový limit, po jehož překročení už student svoji odpověď neodešle. „Systém“ dává možnost nastavit časový limit libovolně a případně i individuálně pro každou otázku, ale zatím „jedu“ na jednotné 4 minuty. Domnívám se, že k úpravě závadného chování postačí vědomí, že limit existuje.

Jakmile je vyčerpán časový limit, případně pokud všichni studenti již odpověděli (což všichni vidí na projekčním plátně), připravím další otázku (jedno kliknutí na položce ze seznamu a jedno tlačítko) a vyzvu studenty, aby si ji zobrazili. Za přiměřený počet považuji pět otázek v jednom testu, jeden test na dva týdny.

Vyhodnocovací program

Odpovědi studentů zpracovává program podium (neboli česky „stupně vítězů“ nebo jenom „bedna“), běžící na učitelském počítači. S volitelnou periodou (kolem deseti vteřin) prohlíží úložiště, kam studenti odesílají svoje odpovědi, ověřuje, zda jsou došlé odpovědi opravdu od žáků dané učební skupiny, přečte si ze studentovy odpovědi, zda je správná, a výsledek připočte k předchozím studentovým výsledkům, zobrazí v tabulce na projekčním plátně, a zaloguje. Též vyčistí prohlédnuté úložiště a došlé odpovědi „uklidí“ do pytle na správné a do jiného pytle na špatné odpovědi. Vše se loguje, vše se ukládá, vše je zpětně dohledatelné pro případ protestů.

Program podium neposuzuje, zda je studentem vybraná alternativa správná.  To posuzuje rovnou program na studentově PC, a tato informace (správně / špatně) už přichází na učitelský počítač „hotová“. Je to umožněno tím, že zadání otázky v sobě rovnou nese správnou odpověď.

Utajení

Jelikož zadání otázky pár minut „visí“ všem na očích na veřejném disku, a jelikož studentova odpověď (obsahující vyhodnocení!) se (alespoň na okamžik) také uloží na studentově disku, je zřejmé, že oba tyto soubory musí být šifrované. Při výběru šifrovacího algoritmu jsem váhal mezi „multi-rotor Enigma“ a „něco jiného“, vyhrálo „něco jiného“. Zatím se studenti na šifrování ani neptali, takže se pravděpodobně ani nepokusili je prolomit. Ale časem k tomu musí dojít – jsou to přece studenti programování. Pro ten případ mám připraveno několik zesílení algoritmu.

Soutěžení

Jedním ze záměrů při vytváření programu podium bylo využít soutěživost studentů ke zvýšení jejich úsilí, což by se mohlo projevit na zlepšení jejich výkonů. Po zpracování stovek online testů v desítkách studijních skupin budu jistě chytřejší, ale zatím jsem s účinkem spokojen. Mám dojem, že při testech se špičkoví studenti snaží to ostatním „natřít“, a slabší studenti se snaží nezaostávat příliš nápadně. Dosud se nestalo, že by to některý student „vzdal“, jako se občas stává při ústním zkoušení. Avšak dosavadní statistický vzorek je malý a chápu, že stačí-li mačkat tlačítka, nevyžaduje přístup „nevzdávám“ žádné mimořádné úsilí. Nicméně …  

Výstupy

Z předchozího je zřejmé, že učitel má na začátku hodiny k dispozici digitálně zaznamenané údaje, kteří žáci jsou přítomni v učebně, včetně údajů od kdy jsou přítomni. A na konci hodiny má k dispozici digitálně zaznamenané údaje, jakou známku z testu ten který žák dostal. Na škole používáme elektronické třídní knihy i elektronický záznam a zveřejňování klasifikace. Zdálo by se logickým (dokonce i na konci XX. století), že údaje o prezenci a klasifikaci půjde snadno uložit do celoškolního systému, aniž by je učitel musel ručně přepisovat. Ale nejde to. Pokud vím, elektronická TK nemá (kromě „ručního“) vůbec žádné rozhraní, a elektronická klasifikace sice umožňuje vstup známek z excelovského souboru, ale jenom naráz všech známek za celé klasifikované období.  


    hodnotil 1 uživatel

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.