Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Říjen 2015

Počítače – pomůcka a/nebo překážka?

Nadšenci do technologií ve vyučování (ed-tech enthusiasts) řeší problém. No, řeší – oni spíš mají problém:  jakási studie naznačuje, že čím více jsou studenti ve škole vystaveni „technologiím“, tím horší výsledky tito studenti dosahují v testech PISA.

BTW, opět tu řádí dosti nešťastná terminologie – IMO by to chtělo velmi pečlivě rozlišovat, čemu vlastně jsou ti studenti vystaveni. To mi připadá důležité, ale nikoli to hlavní.

Kdysi strašně dávno napsal James Martin v jedné své knize o programování v reálném čase něco ve smyslu (jsem si jistý, že tu knihu stále mám, v ruštině, ale nemíním nyní hledat ten přesný citát) že některé činnosti lze provádět bez počítačů stejně dobře jako s nimi,  některé činnosti lze provádět bez počítačů jenom hůře než s nimi, a pak existují činnosti, které bez počítačů prostě provádět nelze. Opakuji – nelze! Každý si musí zvážit, zda „žít v dnešní společnosti“ náhodou nepatří do té třetí kategorie činností – cosi, co bez počítačů nelze dělat.

Pokud si (jako já) odpovíte, že „žít v dnešní společnosti“ samozřejmě do té třetí kategorie patří, snad vás to povede k další otázce – co že to PISA vlastně testuje, a netestují se tam náhodou schopnosti vhodné pro život ve středověku?

Jiná otázka je, zda se na některé škole aspoň někteří studenti (a možná nikoli péčí učitelů, ale svojí vlastní) učí věci užitečné pro současnost. Vytvářet si svou osobní databázi, řešit problémy (včetně těch školních) s použitím své osobní databáze, vytvářet si svoje vlastní postupy pro ukládání a vyhledávání užitečných informací. (Nejsem v této věci optimistou.) Ale pokud se to učí, a pokud se to naučí a umí to, obávám se, že PISA tuto jejich schopnost netestuje.

Dovedu si představit testy, které by právě takovéto schopnosti testovaly a hodnotily. Jak by asi vypadaly výsledky takových testů? Třeba by naznačovaly totéž co PISA – čím více jsou studenti vystaveni počítačům, tím hůř. A třeba by ukázaly, že existují dvě kategorie studentů. Lemplové, kteří počítač používají jenom na blbosti, hrají počítačové hry, marní čas na společenských sítích a čím déle sedí u počítače, tím méně pracují. A geekové, jimž se počítač stal součástí jejich nervové soustavy.


Pohyb dat při vyučování – el.TK

Elektronickou třídní knihu si na naší škole prosadila jedna skvělá kolegyně, a je to bomba!  (Předpokládám, že kdyby ona dotyčná  chtěla – zde na rvp.cz – vystoupit z anonymity, napsala by o el.TK něco na svém vlastním blogu.) Elektronické TK jsou u nás implementovány pomocí aplikace Bakaláři. Jak už to u užitečných věcí bývá, rozjezd el.TK byl a stále je spojen s nejrůznějšími zádrheli.

 

Přístup do el.TK

Elektronické TK jsou snem a rájem každého utajovače a ochránce dat, ale (z hlediska přístupu) noční můrou pro uživatele. V každé učebně, ve které mám rozvrhované hodiny, je počítač typu desktop. Zdálo by se tedy samozřejmé, že v každé takové učebně mohu spustit Bakaláře, otevřít libovolnou el.TK a zapisovat. Není tomu tak (a to v jednom případě mojí péčí – rozhodl jsem se jeden z těch desktopů nepřipojovat do školní sítě).  Nelze-li pro el.TK použít desktopy v učebnách, zbývají dvě možnosti: použít přenosné zařízení nebo použít desktop v kabinetu.

 

Přístup do el.TK pomocí přenosného zařízení

Hlavní výhodou přístupu do el.TK pomocí přenosného zařízení je okolnost, že tento přístup může probíhat v reálném čase. Zejména u zápisu prezence studentů je tato okolnost klíčová, neboť tím pádem mohu využívat údaje zaznamenané mými kolegy v předchozích hodinách a další kolegové mohou využívat údaje zaznamenané mnou.

Nyní k výběru vhodného zařízení. Naše škola není prvním zaměstnavatelem, který mi jako „služební“ NB přidělil zařízení podobné domácímu kinu. Velký disk, obří obrazovka, báječná rozlišivost. Ideální pro multitasking, provozování http a db serverů, videokonference, tvorbu a ladění programů. Ale zdráhám se takové zařízení přenášet z kabinetu do učebny a odtamtud zase do jiné učebny. Pro přístup do Bakalářů a potažmo do el.TK proto používám podstatně menší, lehčí a skladnější tablet. Avšak i tablet má svoje omezení. Možná by vhodnějším zařízením byl miniaturní netbook. 

Avšak datová síť naší školy není holubník a já nesmím experimentovat – dnes připojím jedno zařízení a zítra zase jiné, a uvidím, se kterým se lépe pracuje. Nic takového. Mám povoleno připojit jedno zařízení, napořád. Zvolil jsem, a zvolil jsem tablet. Možná jsem zvolil špatně.

Hlavní nevýhodou současné generace tabletů je napájení. Úzkým hrdlem je jediný USB port.  Tablety se nedokáží dobíjet, když běží (mohou brát energii zvenčí a neodebírat proud z vnitřního akumulátoru, ale nemohou ten akumulátor dobíjet), a vůbec se nemohou dobíjet, je-li připojeno externí zařízení, jako např. klávesnice. A při práci s el.TK externí klávesnice být připojena musí – virtuální klávesnice zabírá cca 2/3 obrazovky a el.TK s ní prostě nefunguje.

Tato situace není „zabitá“ navždy. Již dnes existují tablety se dvěma porty a považuji za jisté, že příští generace tabletů bude mít napájení bezdrátové.

Lze to řešit „režimovými“ opatřeními – po zápisu do el.TK tablet vypnout a nechat dobíjet (vypnutý tablet se dobíjí snadno). Jenže co počít na příští hodině? Zapnutí tabletu nějakou dobu trvá, a na životnost USB portu, do kterého celý den dvakrát za hodinu zasouvám jiný konektor, bych nesázel.  Takže vlastně ani těmi režimovými opatřeními se to řešit nedá – prostě musím ráno ten tablet nastartovat, připojit klávesnici, a doufat, že těch pár hodin vydrží.

 

Vlastnosti programu

Oním programem jsou Bakaláři a předznamenávám, že el.TK a elektronickou klasifikaci a všechny ostatní vymoženosti Bakalářů je lépe mít k dispozici nežli nemít. Přesto se neubráním dojmu, že autor či autoři programu nejspíš v životě žádný takový program nepoužívali.

Všichni čtenáři asi vědí, jak probíhá práce s programem Bakaláři. Zavolám ten program (nebo jeho webové rozhraní) a musím zadat svoje přihlašovací jméno a heslo. Proboha, to si ten program nemůže tyhle miliónkrát opakované věci přečíst z pro ten případ připraveného souboru? A co další činnost – pokaždé stejná! Pokaždé zápis do el.TK! Opět, to si to ten program nemůže (ze stejného souboru!) přečíst a rovnou mi tu činnost připravit? Proč je autor programu zamilovaný do miliónkrát opakovaného, pokaždé stejného a pokaždé stejně nesmyslného šmidlání prstem (nebo myší) po pracovní ploše?

Když si programu chvíli nebudu všímat (Jsem snad jediný, kdo na začátku vyučovací hodiny občas řeší i jiné věci, nežli zápis do TK?), za pár minut se program odpojí a znovu žádá přihlašovací údaje. Proč?! Správce bakalářské databáze mi vysvětlil, že jako uživatel nemohu zůstávat připojen do jeho DB permanentně, neboť v té DB občas (nejspíš v noci) probíhá údržba, která se nesnáší s připojenými uživateli. To chápu a to beru – ať si mě program odpojí od DB kdykoli se mu zlíbí. Ale to přece není důvod, aby mi zavřel rozhraní a znovu a znovu ode mne chtěl údaje, které jsem mu již sdělil!

 

Pohyb dat

Jak to probíhalo v době před-bakalářské? Údaje o zahájené vyučovací hodině jsem zapisoval trojmo. Dvakrát podrobně a jednou stručně – to do papírové TK. Jeden podrobný zápis šel do mého učitelského notesu (nezničitelné, vždy funguje, většinou po ruce) a jeden do souboru na flashce. Mám-li vypracovanou metodiku práce s takovými soubory, výhody jsou značné – údaje lze zobrazit studentům (co mají dělat teď a co mají dělat doma),  snadno archivovatelné, historická data jsou snadno vyhledatelná. Nevýhody jsou známé – ne vždy je k dispozici počítač, při „blbosti“ uživatele jsou údaje snadno přemazatelné. Četnost výskytů blbosti uživatele je vysoká na začátku školního roku, kdy některé třídy už „jedou naostro“ a pro jiné třídy je třeba teprve „nalajnovat hřiště“.

Tedy trojmo. S příchodem el.TK vyvstala potřeba zapisovat víceméně tytéž údaje čtvermo. Tato představa pro mne byla nestravitelná. Zápis do papírové TK je stále povinností, a podrobný zápis do papírového učitelského notesu si netroufám zrušit. Nedovolila by výpočetní technika překopírovat jednou pořízený zápis z jedné aplikace do druhé?

Samozřejmě že výpočetní technika to dokáže! Zbývá rozhodnout, kterým směrem data potečou.  Z technického hlediska je to asi jedno, já jsem se rozhodl pro směr z el.TK do mého systému souborů. Stačí mi na to tři pohyby: v Bakalářích Ctrl-A Ctrl-C – tím se příslušné údaje umístí do systémového Clipboardu – a jeden virtuální stisk tlačítka v miniaturním okně mého prográmku. Tím jsou data přefiltrována, identifikována a zaznamenána. Následná práce s těmito daty bude asi (maličko) složitější, ale ta může probíhat kdykoli – třeba za rok. Ty údaje už se nemohou ztratit.

Prográmek mám, ale v tomto okamžiku ho nikomu nedám ani nepůjčím (dokud ho ještě maličko neupravím) – je to totiž týž prográmek, který zásobuje Bakaláře mými přihlašovacími údaji. Zná moje heslo.

 

Prognóza

Až se jednou vedení naší školy odhodlá učinit onen pro ně malý krok, ale gigantický skok pro učitelský sbor – totiž zrušit papírové TK, nastane pro mne situace, kdy dvojmo (papírový notes, el.TK) zapisuji přesně shodné údaje – ty maximálně podrobné. Dosud jsem totiž nezmínil další vynikající vlastnost el.TK – její neomezenou kapacitu. Do řádku – nebo dokonce do půlřádku – papírové TK to nejde, ale do el.TK se vejde vše! Vše, co se učitel rozhodne zaznamenávat. Třeba i která cvičení studenti zpracovávali, a jak daleko v nich pokročili. A zápis z předchozí hodiny se zobrazuje při zápisu hodiny následující. To nemá chybu!

Pokud by byly zrušeny papírové TK, asi by musela být přijata opatření výrazně zvyšující pravděpodobnost, že el.TK budou fungovat vždy. Opravdu vždy? No to bych pak ale klidně mohl zrušit ten můj papírový notes …