Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Agramatismus strikes again!

Má smysl věnovat skladbě vět a teoretizování kolem jazyka tolik času? Nebylo by lepší tyhle věci vysvětlit jen informativně a dál se věnovat rozvíjení skutečně potřebných jazykových dovedností? – Toto řeší Lidové Noviny a Eduin. Další téma, při jehož sledování mám věru co dělat, abych dodržel netiketu a všechny ty slušňácké požadavky portálu RVP.

Na Eduinu se tváří, jako že jde o hotovou věc a jako by agramatismus dávno drtivě vyhrál. Že prý „stačí si přečíst pár náhodně vybraných sdělení například od úřadů nebo chvíli poslouchat vyjadřování lidí třeba v televizních debatách, abychom pochopili, že to, co tu chybí, není teorie, ale praxe. Schopnost nalézat pro to, co chceme vyjádřit, co nejpřesnější, nejvýstižnější a nejpůsobivější výrazy, …“   Atd. apod. Jenže už jenom rozhodnutí, zda mluvčím, kteří se vyjadřují jako pologramotní televizní baviči, více chybí teorie nebo praxe, je sporné. Neměl by mluvčí hledající výstižný výraz znát rozdíl mezi podmínkovým souvětím s podmínkou skutečnou a podmínkovým souvětím s podmínkou neskutečnou? Domnívají se snad prosazovatelé agramatismu, že stačí vědět, že „něco takového“ existuje, a zbytečno umět ony jazykové jevy pojmenovat? Ale jak potom chcete komunikovat s učitelem jazyků či s jazykovým korektorem? Takhle přece nemůže fungovat skutečné vzdělávání!

„Dneska už je zřejmé, že učit se cizí jazyk pomocí gramatických pravidel nebývá moc efektivní a jediné, co funguje, je co nejpřirozenější cesta odposlouchávání, čtení a mluvení.“ — Zřejmé? Asi jak pro koho. Jak má učitel opravovat studentům elementární chyby a vysvětlovat, v čem ta která chyba spočívá? Že to student špatně odposlechnul? Nebo by se – podle šampiónů agramatismu – studenti vůbec neměli opravovat? Ať si blábolí co chtějí, hlavně že je to nenudí?

Vedle výše uvedené buldozerové argumentace se tu pracuje i s citáty osobností.  Citován například Ondřej Šteffl: „Protože škola je pořád uzavřená do sebe a ignoruje okolní svět. Protože učitelé nic jiného neumějí a nikdo po nich ani nic jiného nechce. Učí se to, protože to někdo zkouší.“ — Odhaduji, že i Ondřej by uznal, že tvrzení evidentně neprokazatelné („učitelé nic jiného neumějí“) lze stěží použít jako argument. A kdybych měl tu moc, chtěl bych od češtinářů právě toto (aby učili větný rozbor). Ne proto, že to chci zkoušet, ale proto, že při studiu cizích jazyků to studenti potřebují. Když je to nenaučí češtináři, musí je to učit angličtinář. Neefektivní, if you ask me.

Chce-li (a dokáže-li) někdo učit jazyky děti v mateřských školkách bez výkladu gramatiky a vůbec bez jakékoli teorie, budiž mu to přáno. Ale učit jazyky na střední škole bez gramatiky a bez teorie obecně je chybný postup. Pokud na to učitel přistoupí, nevyhnutelně se dostane do situace, kdy zjistí, že výborný student s obstojnou znalostí příslušného jazyka dělá (i třeba drobnou) chybu. Ale jak studenta opraví? Říkáte (nebo píšete) to špatně – správně je to takhle. Co je na tom mém špatně a proč je to vaše lepší, může se zeptat student. A zde debata končí, protože bez gramatiky a bez teorie učitel nemá k dispozici žádný mechanismus, jak chybu popsat a zdůvodnit, proč je chyba chybou.

„… většina žáků vůbec nechápe, k čemu jsou takové věci jako pojmenovávání vedlejších vět dobré.“ — Bylo by lepší, kdyby to studenti ihned věděli a mohli vědomost ihned v praxi (t.j. ve výuce cizího jazyka) ověřit a použít. Ale to by vyžadovalo značné úsilí při koordinaci dvou (nebo i více) školních předmětů – nejsem si jistý, zda je to při rozumných nákladech realizovatelné. Dovedu si představit, že studentům by se hodila podobná koordinace i mezi jinými předměty (matematika a fyzika?). Ale pokud tu koordinaci škola nezvládne, přece to není důvod ty užitečné poznatky nevyučovat a od studentů nepožadovat jejich znalost!


    hodnotil 1 uživatel

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    Pane kolego,
    konečně se dostávám k tomu, abych Vám velice poděkovala za potřebné (jak pro koho - v tom je jádro pudla!) "bodnutí do vosího hnízda".
    S danou problematikou mám mnohaleté zkušenosti. Také jsem o tom už psala (možná bych ten blog i našla). Větný rozbor vede
    k logickému myšlení - za tím tvrzením si stojím a jsem schopna ho prakticky dokázat. Problém bude hlavně v tom - umět ho naučit! Pamatuji zkouškové období krátce po Novém roce, kdy jsem se ve ztichlé univerzitní budově sešla se studentkami katedry českého jazyka a literatury (budoucími učitelkami). Sešly jsme se tajně - a na jejich výslovné přání.   Nějak jsme se předtím ve výuce logopedie (což zdaleka není pouhé R a Ř!) dostaly právě na téma větného rozboru a já jsem jim ukázala něco ze své učitelské praxe na ZŠ. metodiku(!) té výuky a vlastní vytvořené materiály, zaujalo je to - proto ta tajná schůzka - nebyla jsem členkou katedry ČJ. Podobně jsem před nějakými deseti lety připravovala doma asi pět spolužaček mé vnučky na přijímací zkoušky na střední školu. Ty spolužačky byly totiž dost překvapené, že mé vnučce větný rozbor žádné problémy nedělá. Mohla bych pokračovat, ale...asi to ukončím parafrází slov noblesního herce Karla Högra: "Jen ta práce nás unavuje a nudí, kterou neumíme". Tady se nejedná o únavu a nudu.
    K vyjadřování osobností na toto téma: ono je osobnost a osobnost, ten pojem začíná být stejně zprofanovaný jako pojem celebrita. Často myslím na Parettovo pravidlo:20/ 80.
    Ač jsem dávno "sešla do údolí let", snažím se udržovat i jazykovým vzděláváním. V jazykové škole vidím kolem sebe, jak mí mnohem mladší spolužáci hodně ztrácejí právě nedostatkem vzdělání v inkriminované oblasti. Stačí, když profesorka hovořící celou výuku kýženým jazykem použije v tomto jazyce obecně platný latinský termín např. pro množné číslo. už jsou mimo, Co teprve při zvládání spojovacích výrazů u souvětí, případném zkracování infinitivem atd. Bída!
    Když jsem se u svých studentek - budoucích učitelek setkávala se zásadními nedostatky v ústním či písemném projevu, nejhorší bylo, že jim to vůbec nevadilo, braly to jako normální. Pamatuji jenoho studenta - budoucího češtináře. Odevzdal mi písemnou práci (další téma!) s mnoha závažnými nedostatky, stylistickými, ale i obyčejnými (kdysi základoškolskými) "hrubkami".  Když jsem projevila překvapení, že se tak může dít u budoucího učitele češtiny, bez rozpaků bohorovně zareagoval: "No, stane se!" Popřála jsem mu do života je schopné řemeslníky. Aby mu třeba jednou plynař po výbuchu v důsledku vadně provedené plynoinstalace rovněž neřekl: "No, stane se!"
    Přeji pokojné Vánoce a dobrý rok 2015!